Každá rostlina je pozemskou hvězdou. Její nebeské vlastnosti jsou vepsány do barev jejích okvětních lístků a její pozemské vlastnosti do tvaru listů. Je v nich obsažena veškerá Magie, protože představují všechny astrální síly. Sedm forem se proměňuje, uvnitř a dole, vně a nahoře ve stejném režimu až vstoupí do hry naprosté harmonie. Obraz věčnosti se utváří v čase.
Dominantní Saturn vytváří rostliny černé nebo tmavě šedé barvy, s tvrdým, houževnatým stonkem a ostrou, kyselou nebo slanou chutí; je vysoký a štíhlý, s tmavými květy. Téměř vždy když koresponduje s Marsem, se rostlina stává hrbolatá, zduřelá, rozvětvená, divoká a trnitá. Saturn a Venuše dávají velký strom, silný proto, že sladkost Venuše dodává materiál k rozvinutí síry Saturnu. Je-li Jupiter blízko Venuše, je rostlina plná síly a ctnosti. Pokud Merkur ovlivňuje rostlinu mezi Venuší a Jupiterem, je ještě dokonalejší; je to krásná rostlina, středního těla, s bílými nebo modrými květy. Pokud se k nim přiblíží Slunce, květy zežloutnou. Pokud proti nim nestojí Mars, je rostlina schopna odolávat všem špatným vlivům a poskytuje vynikající léky. Taková kombinace je však velmi vzácná, protože se nachází blízko Ráje. Pokud si Mars a Saturn spolu s Merkurem, Venuší a Jupiterem odporují, tvoří jedovatý strom s načervenalými květy, které kvůli Venuši blednou do běla. Je drsný na dotek a má odpornou chuť. Jestliže si Mars a Saturn sice odporují, ale Jupiter a Venuše jsou v nich mocní a Merkur velmi slabý, rostlina je teplá a léčivá; stonek je tenký, trochu drsný a trnitý; květy jsou bělavé. Pokud je Venuše blízko Saturnu a Měsíc není v opozici k Marsu a Jupiteru, který musí být volný, výsledkem bude pěkná, něžná, jemná rostlina s bílými květy; neškodná, ale nepříliš užitečná.